pondělí 29. března 2010

Potrero Chico

Prázdniny konečně udeřily a já se opravdu nacházím v nej mexické lezecké oblasti Potrero Chico...
Google praví, že prý se jedná o TOP 10 vícedélkovou sportovní oblast na světě, takže jsem si už před odletem do Mexika dala závazek, že se sem prostě musím vypravit. Asi před měsícem jsem pro svůj plán nadchla mexické kamarády. 10 dní před odjezdem jsem se po jistých zkušenostech začala pro jistotu přeptávat, zda plán platí, a poptávat všude možně, zda ještě někdo další nejede, abych v případě nouze stačila koupit lístek na autobus...3 dny před odjezdem z původních asi 12 účastníků zbyli 4, v den odjezdu se počet zredukoval na 2. Zpoždění na odjezdu 4,5 hodiny - no koho by napadlo, že v Mexico City bude v pátek odpoledne před 14 denním volnem zácpa???
Tudíž na místo určení jsme dorazili ve 3 ráno. Navíc s originální úpravou vozidla - pravé přední okýnko vysklené jako následek té zácpy v Mexico City. Totiž když auto stojí v koloně a nemůže ujet, je to ta nejlepší příležitost, aby mu někdo rozbil okýnko a ukradl řidičce aspoň kabelku. Otevřeným okýnkem v noci na dálnici nepříjemně fouká. Okýnkem zalepeným lepicí páskou téměř nefouká, zato to randál je nesnesitelný. Když se na lepivou (vnitřní) stranu výpletu nalepí alumatka, randál je o něco snesitelnější. Když v autě řízeném očmoudlým Mexičanem sedí za touto neprůhlednou úpravou bílá dívka, je to podezřelé protipašeráckým kontrolorům na hlavním dálničním tahu na sever...
Můj spolulezec pro tuto výpravu je 33letý Mexičan, otec dvou dětí, který má "business" v Cancúnu (jedné z nejprofláklejších mexických pláží), bydlí o 1000km jinde a má spoustu volného času, protože prý pracuje 2-3 hodiny v týdnu. V Potreru byl už prý mockrát, vyzná se tu, leze už dlouho - říkám si: asi s ním bude nuda, ale aspoň se nemusím bát na štandech. Postupně se však ukázalo, že nuda je opravdu kvalitní a ve vícedélkách se bojím, bo originální způsob tvorby štandů z pouze daisychainu (co nejvíce zkráceného), expresky a grigri se mi pramálo líbí. Parťák nechápe, proč se mi nelíbí. Opatrně se ho ptám, že jako kdyby se mi něco stalo a bylo potřeba ke mně slanit, jak by opustil štand bez toho, aby ho zrušil, když naprosto vše včetně jištění visí v jeho daisině. Odpověd: pokrčení rameny (podle výrazu ve tváři odhaduji, že jsem první, kdo se ho za 20 letou lezeckou kariéru na něco takového zeptal). Marně jsem se taky snažila zjistit nějaké universální nebo aspoň místní číslo na záchranku, kdyby něco. Univerzální prý neexistuje, místní nezná (je pravda, že vrtulníky ti v Mexiku skoro nevedou a sanitky premávají solidně tak akorát ve velkých městech). O to více se tedy divím, že jsem asi jediná, kdo nosí v batohu lékárničku. Mexičani jsou prostě flegmoši po všech stránkách.
Ubytovali jsme se (na radu mého zkušeného spolulezce) v nejluxusnějším kempu v okolí, obývaném téměř výhradně Amíky. Nechybí bazén, wi-fi a předražená restaurace. Naštěstí po víkendu začalo přijíždět čím dá víc Mexičanů, takže teď už se tu cítím lépe - Amíci se koncentrují v drahé restauraci a Mexičani plus já v přilehlé kuchyňo-jídelně pro vlastní vaření. Taky už všichni vědí, že jsem z Czech Republic a chovají se přátelštěji než zpočátku - totiž Amíci se se mnou moc nebavili, bo mě měli za Mexičanku soudě podle mé angličtiny a Mexičani se se mnou nekamarádili, bo mě měli za Američanku soudě podle mé bledé tváře. Nakonec wi-fi a bazén nejsou tak špatná vymoženost, hlavně když se za tento luxus platí 90 Kč/noc.
No a teď trochu popřádku: První den mě vyhnalo ze spacáku jak jinak než vedro. Uprchla jsem do stínu místního restaurantu na kafe - v 10 ráno jsem sotva dýchala a tekly ze mě čůrky potu - jak tohle přežiju... Zbytek dne jsme strávili popolézáním a orientací v kaňonu aneb bedlivě jsem sledovala, která stěna je v kolik hodin ve stínu. Výsledek: místní nejprofláklejší prý nejhezčí 11 délková cesta Space Boyz je ve stínu přesně tak do 9:30, takže na tu si můžu nechat zajít chuť:-(
V neděli ráno, nevídáno neslýcháno, všude byly mraky (to se prý stává tak jednou za měsíc). Hurá, vrháme se do Space Boyz. Můj parťák vytáhl první délku, já vystřídala do druhé a ouha, problém: během této délky jsem minula dva štandy, kterým chyběly nýty a vypadalo to asi tak, že je včera někdo odšrouboval - ze skály trčely tak akorát dvě želízka. To mě poněkud vyděsilo, hlavně vzhledem k tomu, že dle místního zvyku jsme lezli na jedné šedesátce (vynález dvojitých lan do Mexika ještě nedorazil), tudíž vyvstanuly vážné obavy o slanění. Následovala obligátní diskuse, zda pokračovat, vrátit se pro druhé lano, či se na to vybodnout. Zvolili jsme první variantu, půjčili si mezištand z vedlejší cesty a o 5 metrů dál objevili štand kompletní. Inu poznatek číslo 1 - staré štandy se ruší přesně akorát odděláním nýtů a kolik zbytečného železa bude ze skály trčet, tu nikoho netankuje. Pokračování už bylo veselejší - fakt krásné lezení, teda parťák ve 3. délce prohlásil, že je hrozně unavený a že může pokračovat jedině, když budu tahat já. Proč ne. Klíčovou asi tak 6+ délku za mnou vyhákoval statečně:-) Počasí se naštěstí nezlepšilo a zůstalo u zataženo 20 stupňů, za což jsem nesmírně vděčná, bo jinak bych se do téhle cesty nepodívala.
Na pondělí jsme vybrali hvězdičkovou pětidélku podobné (o něco nižší) obtížnosti. Vstali jsme relativně brzo, naběhli na nástup, já vydrtila první spárodélku, dobrala parťáka a dozvěděla se, že slaňujeme, bo prý je příliš unavený. "Dobře, v pohodě. Chceš jít do nějakých jednodélek? Lehčích?" "Ne, jsem příliš unavený na to, abych lezl, ale rád tě budu celý den jistit..." Uf, prstíky dostaly zabrat. Včera to s parťákem nebylo lepší - pro samou únavu tráví více a více času v kempu u bazénu, dnes myslím do skal nedošel vůbec. Marně se mu snažím navrhnout, že by třeba mohl změnit svůj stravovací režim: ráno jabko, přes den vůbec nic a večer se nacpat mastným a pálivým mexickým jídlem. Prý mu to takhle při lezení vyhovuje a navíc chce zhubnout...
Naštěstí ale dorazila mladá krev - spolužáci ze školy - nadrcení svalnatí machové, tak jsem se těšila, že mi něco vytáhnou. Dopadlo to tak, že je ve shybování zarazil pěkný kout v půlce cesty, tak mi nezbylo než trošku vykozit nožky a nacvakat jim zbytek expresek:-) Pak mi ještě nabídli sympatičtí Amíci toprope ve 30m plotnové 5.12a - nevím, koho ze zúčastněných překvapilo víc, že jsem byla nahoře asi za 5 minut, ale myslím že nejvíc mě. Klasifikace je tu opravdu neuvěřitelná aneb pro zápis do deníčku či na Lezce nebo kam chcete si přijeďte do Mexika:-)
Dnes jsme se domluvili na brzký nástup do super spáro cesty s poetickým názvem "Pancho Villa Rides Again". Prý v 6:00 u brány mého kempu. Totiž počasí se ustálilo na jasno, na slunku na zdechnutí, ale ve stínu příjemných 25 odpoledne, dopoledne skoro na mikinu. Takže téměř ideální podmínky, jde jen o to vychytat ve správnou dobu správně orientovanou stěnu. Vstávala jsem tedy ještě za tmy, 6:00-6:40 si poseděla u brány (obligátní mexické zpoždění) a pak už hurá do skal. Cesta stála i za to brzké vstávání, i za to čekání - krásné žabky odzdola až nahoru. Vyběhli jsme ji fakt parádně, slunce nás dostihlo přesně na vrcholu, takže načasování perfektní. Slanění se nám bohužel protáhlo - v kritické chvíli už jsem byla smířená s tím, že kus mého milovaného lana zůstane navždy v jedné ze spár, ale nakonec se podařilo ho zachránit. Další pozitivum, kterého si velice cením, je, že mlaďoši dělají bezchybné véčkové štandy, berou do stěny smyčky, nůž a majlonky a před výstupem mi pohotově sdělili jak místní, tak univerzální číslo na záchranku. Budoucnost mexického národa není zatracená:-D Nicméně u dobrodružného slanění jsme se pěkně upekli, takže jsme rozhodli vrhnout se před dalším lezením do kempového bazénu... Poznatek č. 2 - vrhne-li se Mexičan v poledne do bazénu, na další lezení už nedojde, bo po bazénu se musí jíst, pak odpočívat a pak už je večer. Nevadí, aspoň mám čas vám políčit zážitky. Jen doufám, že se všichni spolulezci nebudou unavovat takovým tempem, jako ten první, a že ještě do konce týdne na nějaké pěkné vícedélky dojde:-)
PS. Reprezenatční tričko zodpovědně nosím a asi si na něj připíšu zásadní informaci: "No soy alcohólica, sino Checa." ("Nejsem alkoholička, nýbrž Češka). Přiblížení situace: Pivo se tu prodává jedině ve skle nebo v plechovkách, obojí o objemu 330 ml, což je velice nepraktické. Proto jsem přešla na lahve typu rodinné balení (1,2l). Uznávám, že působí poněkud komicky, když u stolu každý z Mexičanů pocucává svou plechovku malého piva a já nasávám z tupláku, ale uznejte, čest národu dělat musím:-)
...
A jak to dopadlo? Spolulezci postupně odpadali únavou a kocovinou, naštěstí se mi je podařilo průběžně střídat, vydařil se nám dokonce ženský průstup vícedélkou s odporným traverzem 5.11a (pro ty, kdo hrajou na čísla:-)). V pátek však udeřilo pořádné vedro - od 12 do 4 odpoledne jsem nemohla nic než ležet ve stínu, potit se a těžce oddychovat, zatímco Mexičani drtili v prosluněné stěně jakoby se nechumelilo. Snažila jsem se nemluvit si, že přece není větší horko než v ČR v červenci..večer ale zvědavost nedala, tak jsem zapla notebook a potvrdilo se nejhorší - odteď předpověď neklesá po 35 stupňů ve stínu, což přičteme-li sílu mexického slunce, je opravdu na zdechnutí. Tudíž poslední dva dny pobytu už jsem se do vícedélek nehnala a střídala radši stinné větrné skalky s bazénem. V sobotu jsem taky utrpěla lehký šok, když jsem se v polovině cesty potkala s v protisměru kráčící stonožkou rozpláclého tvaru o velikosti 20 cm a jedovatě červené barvy. Stonožka se mě asi taky lekla, protože hbitě zmizela do nejbližší díry - klíčového cvakacího chytu, čímž mě potěšila ještě méně. Zdešením jsem cvakla z jednoprdy a vyskákala nahóru ani nevím jak (den předtím jsem si totiž z dlouhé chvíle četla průvodu a dozvěděla se, jaká nebezpečná zvířata můžu v Potreru potkat: vedle tarantulí, škorpionů a chřestýšů prý koušou taky stonožky). Dole mi Mexičani vysvětlili, že jsem se bála zbytečně, jelikož se nejedná o nebezpečnou stonožku, nýbrž neškodnou tisícinožku. No ještě abych jí při tom cvakání nožky počítala...
V brzkých ranních nástupech mi bránily taky takové maličkosti jako např. že šofér našeho vozu ráno odjel do města vybrat peníze z bankomatu (s mým matrošem v kufru), že prý za 15 minut je zpátky, no z 15 minut byla 1 hodina 50 minut, ale to už mě opravdu nemůže rozhodit.
Horší ale bylo, že do docela nenápadného areálu s bazénem přímo v kaňonu u skal se přes velikonoční víkend přijelo rekreovat neskutečné množství Mexičanů, což dost hrubě poškodilo lezeckou atmosféru. Snažila jsem se tento úkaz zdokumentovat fotograficky, což se však moc nevydařilo. Slovní popis je jednodušší: přesně takto si představuji peklo. Výheň neskutečná, všude mraky lesklých zpocených tučných lidí, vřískot, asi 50 mísících se druhů "hudby", troubení, bazén nacpán k prasknutí těly a neprůhlednou vřící vodou, nad tím vším neprostupný dým z přepáleného tuku z mexických pochoutek. Některé pohyblivější kusy turistů se snažily vystoupat po schodech na vyhlídku, ze dvou ramen schodiště si 98% z nich vybralo vždy to, které vedlo těsně vedle skály a tudíž byl průstup této těžké tonáže dále znesnadněn přítomnými jističi a lany, což jim evidentně vůbec nevadilo - proč do jističů (třetinové váhy) nežďuchnout a lana nepošlapat... V momentě, kdy už jsem vážně uvažovala, že asi brzy začnou čirou náhodou lítat ze štandu nějaké ty kamínky, mě jedni takoví zatarasenci kromě žďuchání začali taky objímat a cenit zuby do foťáku, že prý se musí se mnou vyfotit, když mám modré oči. Tak jsem jim navrhla, jestli by mě taky třeba nechtěli zavřít do zoologické...
Nicméně přežila jsem výlet ve zdraví jak po fyzické, tak po psychické stránce, už se zas válím v relativním chládku našeho domu (přece jen tady v Querétaru jsme 2000 m n.m., takže vedro je snesitelné), strouhám si pastelky a těším se do školy.

7 komentářů:

  1. Hezky pěkně to tam mastíš Týno, jen co je pravda! 5.12a, to je nějaká osmička ne? To ses dobře rozlezla, gratuluju:). Z Tvých článků vyplývá, že Tě škola nevědomky vyslala na lezecké soustředění - tiše sedím a závidím:). Škoda, že tu svou formu nemůžeš uplatnit letos na PADání - budu na Tebe aspoň vzpomínat, až si budu rvát bříška prstů. Letošní oblast je totiž zvláště vypečená (rozuměj hrubá:)). Tě péro!

    OdpovědětVymazat
  2. Pít pio ze třetinek je v horku praktické bo nezaprdne - to jsem se naučil coby plavčík na Dobráku od Renči - co na tom, že jich dala 24 a zvítězila tak nad celým bílým sborem....
    Ta Ťulda

    OdpovědětVymazat
  3. Čaues Vašku,
    no PADání mě mrzí, že vynechám:-( Budu na tebe též myslet, ať se ti zadaří-moje bříška už jsou dávno servaná. A s tím lezením jsem to tu sice opravdu žhavý (dnes 35 stupňů ve stínu), ale jak říkám, mexické 5.12a není normální 12a, to bych v životě nevylezla:-D A soustředění je bohužel neskutečně flákací - víc jak 5 třicetimetrových cest za den se tu stihnout nedá, ani kdyby si člověk na Mexičany bič pořídil:-) O vícedélkách nemluvě.

    OdpovědětVymazat
  4. Tyyyyjooo! Reprezentujes jak drak - veliky RESPEKT! A diky za clanek - prozaril mou IBM hoknu:) Vcera sme se vratili z tradicni Paklenice s ponekud opacnyma zazitkama - klepal jsem se zimou na standech jak ratlik.
    Tak zdar a silu a at te nezlobi paniucitelky!
    Plysove pac :)

    OdpovědětVymazat
  5. To víš, je to spousta dřiny a odříkání, zvládat reprezentovat prestižní pražskou universitu a ještě prestižnější brněnský oddíl! Doufám, že mi aspoň za odměnu schováte oddílové triko (doneslo se až do Mexika, že členové tohoto proslaveného oddílu budou od nynějška lézt jedině v dresech). Čest práci!:-D

    OdpovědětVymazat
  6. Nazdar píšu "bledé tváři",
    co z ní modrá očka září,
    po dlouhé době jsem zde zpět,
    a nezbývá mi, než jen chválu pět.
    Výkony úžasné, sloh jako bič,
    škoda jen, že už jsi, tak dlouho pryč.
    Padání bez tebe, dosti nás mrzí,
    tak aspoň Pod Parou stihni pak brzy ;o)
    Jak čtu je zbytečné, radit Ti užívat,
    tak jen v tom pokračuj, nenech se rozviklat.
    Hlavně ať nějaký mexičan zavilý,
    nezbalí Tebe nám do ňáké tortily ...
    Papa a měj se krááásně
    Pikáč

    OdpovědětVymazat
  7. Pikáči, přiznej se! Že tys kvůli strukturálním problémům v českém chemoprůmyslu podstoupil rekvalifikační kurz na básníka?! :-D

    OdpovědětVymazat