Jak vypadá všední týden zahraniční studentky v Mexiku aneb proč není čas psát blog ani maily domů

Tímto bych se chtěla omluvit všem dychtivým čtenářům a podat náležité vysvětlení své situace:
Po nekonečných peripetiích se zápisem předmětů se mi podařilo dosáhnout svého (díky, mami - asi jsem po tobě opravdu zdědila aspoň trochu urputnosti a neodbytnosti:-)), takže už mám pěkně nalajnovaný rozvrh a zabředávám do školních stereotypů.
Mám dva předměty ve španělštině s Mexičanama (Mezinárodní finance a Hodnocení projektů), které jsou zajímavé, ale taky docela náročné hlavně na množství úkolů a týmových projektů. Další dva mám anglicky (Business Environment in Mexico a Mezinárodní marketing), ty jsou taky fajn a větší pohoda. No a pátý do počtu mám španělskou konverzaci.
Můj obyčejný školní den (tzn. po, st a čt) vypadá asi takto:
8:45 probouzím se, rozehřívám tortilly v mikrovlnce, chroupu je se sýrem a zeleninou (mexičtí spolubydlící se mě nechápavě táží, zda jsem králík, zatímco si smaží snídani na pánvičce).
10:00-10:05 usedám do lavice (místní režim je zcela nepochopitelně krutý - více než 5 min zpoždění znamená absenci, víc než malé množství absencí znamená vyletět z předmětu).
12:55 začíná 3 hodinová polední pauza, ve které snad i ti nejpomalejší Mexičani tempem jim vlastním zvládnou zkonzumovat svých obligátních 5-6 chodů. Já, vycvičená z českých školních jídelen, zvládám mexický oběd za 15 minut (dobře, trošku u toho podvádím - sesypávám si hlavní chod a přílohu na jeden talíř a vynechávám každodenní fazole), a proto vyrážím nejprv směr lezecká stěna trošku se zničit, poté na zmiňovaný oběd a nakonec ještě do knihovny na mlíko s kafem (alias capuccino) a napsat aspoň část úkolů (jsem docela marná z jejich množství - to nepamatuju ani ze základky:-/)
16:00 opět usedám do lavice (odpoledne už mám naštěstí jen oddychovky v angličtině...)
19:00 další rychlý přesun, tentokrát směr taneční sál - salsa básica, což je docela vtipný výjev: ubozí Evropané, Evropanky, gringos a gringas (z USA) se marně snaží zkombinovat správně všecky pasos (kroky) a vuelteas (otočky), zatímco jejich snědí spolužáci a spolužačky se motaj a vrtěj zadkama jako by se nechumelilo...
20:30 zcela vyčerpaná z náročného celodenního pobytu v kampusu se odebéřu do přilehlého supermarketu pro obvyklý nákupní koš sestávající z tortil, sýra, zeleniny, jogurtu, sušenek, sedmičky Tequily a 2 litrů Coly, a plynule pokračuji vzhůru domů.
Zde zkonzumuju něco z obsahu igelitky "Soriana" a pokud nepadnu vysílením nebo pod tíhou domácích úkolů, přešminkuju se, vetknu poslední 2 zmiňované položky nákupní tašky do kabelky, zavoláme taxík a vyrážíme na fiestu. (Neboj mami, tu Tequilu máme se Zuzkou napůl a taxíkem jezdíme taky spolu. Koho by zajímaly cenové relace, tak sedmička Tequily tu stojí něco kolem 120 Kč a 10 minut v taxíku 45 Kč).
Fiesty jsou tu typické tím, že se nekonají v barech, nýbrž vždycky u někoho doma, což je velice ekonomické, protože se pije, co sámoška dá. Začíná se docela pozdě, obvykle tak kolem 23h, ale často se ještě předtím koná PreGame fiesta, takže je téměř zaručené, že kdo to dotáhne až do 3. kola, tedy do některého z místních předražených klubů s živou hudbou, už toho moc neutratí... Štěstí je, že místní sámoškový alkohol není vůbec špatný, a tak rána nebývají ani moc krušná, teda aspoň pro ty, kteří nechodí do školy na 7, ale až na 10:-)
V úterý a v pátek školu nemám, takže dospávám co se dá, dodělávám úkoly, chodím cvičit a taky se účastním sedánků se svými nesmírně produktivními mexickými týmy.
No a víkendy jsou ve znamení dilema: cestovat nebo lézt?
Ale o tom zas až příště:-)