Zrdravím z Mexika!!!

Moje cesta do Mexika začala brzo ráno na Nový rok, kdy British Airways vypravily školní letadlo do Mexico City. Totiž v tak atraktivní dobu odletu (1.1. v 7:45) se na nízkou cenu letenek nechali nalákat opravdu snad jen nuzní studenti:-) Obětavý tatínek mě nad ránem zavezl do Vídně na letiště, kde jsem se setkala se Zuzkou, která je pro tento semestr mojí spolubydlící, spolužačkou a souputnicí. Cesta byla jak jinak než dlouhá – 2 h do Londýna, tam obvyklá 4 hodinová pauza a pak 12 hodin přes oceán. Přistávali jsme těsně před setměním, a tak jsme ještě stihli spatřit šílený výjev jménem Ciudad de México z ptačí perspektivy: hromada budov rozličných velikostí od horizontu po horizont a ještě mnohem dál… Jak jsem byla ráda, že jsme přímo z letiště hned vyrazily do Querétara, kde si mi líbí mnohem víc.

Santiago de Querétaro se nachází v centrální části Mexika, takže na cestování ideální (proč jsme si tento kampus asi vybraly?:-)). Město má asi 700 000 obyvatel, moc pěkné historické centrum z koloniálního období (UNESCO) se spoustou kostelů a jedním náměstím vedle druhého. Kampus se nachází pár minut autobusem z centra na sever a je opravdu luxusní - nechtějte vědět, kolik činí školné... My jsme tu zadarmo a ještě dostáváme stipko z naší školy. Lituju upřímně Mexičany, kteří jednou na výměnu do Prahy...

Víkend jsme strávily sháněním podnájmu a s ním spojeným postupným poznáváním města a jeho dopravního „systému“. Dopravu tu totiž zajišťují vpravdě dobrodružné autobusy, které stavějí kde chcou, jezdí kdy chcou, na "zastávkách" jen lehce přibržďují, dveře téměř nezavírají a při zběsilé jízdě se otřásají v základech. Nicméně už ovládáme několik linek:-) S bydlením nám přálo štěstí, protože jsme si brzo našly výborný a levný podnájem a už v neděli jsme se nastěhovaly.

Bydlíme v domku na kopci nad školou (8 minut pěšky), máme každá svůj pokoj, napůl koupelnu a spoustu společných prostor včetně vybavené kuchyně, obýváku, televizní místnosti a dvorku s čivavou. Všecko pěkné a nové. Domácí je student medicíny, synáček mexických zbohatllíků, kteří mu zřejmě přenechali dům a odstěhovali se jinam. Evidentně ho vůbec netankuje, kolik od nás vlastně vyinkasuje, a tak platíme stejně jako v Praze za koleje. Do 2 volných pokojů by se měli brzo přistěhovat brazilská studentka a mladík z hlavního města.

Při poznávání města jsme taky rychle pochopily, že pro Mexičany budeme vždycky poněkud pěst na oko, jelikož jsme bílé, o hlavu vyšší, polovičně tlusté (konečně si jednou připadám štíhlá), pijeme vodu a neobědváme 4 chody. Nicméně chovají se k nám velice přátelsky a ještě o něco přátelštěji, když se dozví, že nejsme z USA, nýbrž z Evropy.

Ve dne tu je touto dobou asi 15 stupňů, tzn. Mexičani mrznou a nechápavě zírají na evropské exoty v krátkém rukávu:-) Již několikátý den nás ujišťují, že takováhle zima tu už dlouho nebyla a že za pár dní se určitě oteplí a začne pražit slunce a bude tu "krásně teploučko", na což se opravdu velice těšíme... Nicméně už jsme tu skoro týden a počasí je čím dál hnusnější - od včerejšího večera nepřetržitě leje jak z konve, což je zřejmě taky velice neobvyklé, jelikož pro tento účel nikdo nevybudoval kanály, takže voda teče všude možně. Naštěstí bydlíme na kopci:-)

Mexické stravy jsem se docela bála, ale zatím mi ti velice chutná. Můj žaludek už zvládl strávit tacos, quesadillas a enchiladas. Všecko jsou to kukuřičné placky na tisíc způsobů plněné vším možným, které si domorodci přelévají příšerně pálivými omáčkami (salsa). Základ ovšem je vždycky poprosit o něco, co není ani trošku picante a pokud možno ani frito (smažené, tj. plovoucí v oleji) a sendviče před konzumancí rozlepit a vypreparovat chili papričky.

V úterý jsme využily toho, že se stále samovolně budíme kolem šesté, a vypravily jsme se brzo ráno do Mexico City. Tam nás čekal Zuzčin kamarád z Prahy s luxusním vozem, ve kterém jsme pak proseděly většinu dne…Zážitek to byl opravdu intenzivní: zhlédly jsme 3 památky (dům Fridy Kahlo, katedrálu a palác na hlavním náměstí) a strávily 8 hodin v neuvěřitelném multiproudovém provozu.

Od středy chodíme do školy, zatím pouze na orientation days, čili pro rozvrh a spoustu dalších instrukcí a taky seznamovat se s ostatními zahraničními studenty…. Je docela fajn vidět zase bledé tváře, které navíc ovládají španělštinu asi tak, jako já:-) Je nás tu 73: nejvíc Amíků z USA, taky hodně Francouzů a Kanaďanů z Quebecu, Kolumbijci, co vypadaj jak jedna velká rodina a pak pár nás exotů z Evropy (2x Rakousko, 2x Německo, 1x Dánsko, nějací Finové a my dvě).

Rozvrh mě pramálo potěšil, jelikož mám školu od pondělí do pátku, ale aspoň se mi podařilo zbavit se hodin od 7 ráno (nechápu, jak může něco takového v mexické škole existovat). Mám bohužel jen jeden předmět v angličtině, další 3 jsou španělsky, čehož se docela bojím. Taky budu chodit do španělské konverzace, tak snad mi to pomůže. Včera jsme se konečně dostali k osnovám předmětů, a docela mi spadl kámen ze srdce, neboť jsem zjistila, že valnou většinu toho umím už z ČR, takže bude asi stačit, abych se to přeučila do španělštiny a vypracovala všecky ty projekty, co se tu dělají (a že jich není málo).

Dneska jsme si zapisovali tělocviky, kulturní kurzy a další srandy. Mám radost, že se mi do rozvrhu vešlo 3x týdně lezení a 2x salsa. Přímo v kampusu je venkovní stěna, není teda nic moc a navíc jsou hodiny v pravé poledne, takže to bude docela výživné. Ale lepší než drátem do oka a snad se tam aspoň seznámím a budu mít s kým jezdit na skalky.

Večer vyrážíme na první fiestu, tak doufám, že to moje játra přežijou:-)