Co se událo ve druhém parciále

Jak už jsem se asi již zmiňovala, na mé mexické škole se každý semestr odehrávají 4 zkouškové aneb celkové hodnocení se skládá ze 3 "částečných" zkoušek (examen parcial) a jedné závěrečné. Mučit jakéhokoli studenta (a tím spíš zahraničního) zkouškama každý měsíc se mi zdá nelidské, na druhou stranu se dá každý předmět zfouknout za odpoledne a snad už se aspoň nebudu muset tolik potit v květnu. Moje první zkoušky byly rozličné co do obsahu a formy: od příkladů přes esejovité otázky, ústní zkoušku až po místní oblíbenou "confusión multiple" (multiple confusion, do češtiny si přeložte sami). Protože v teple, sluníčku a prázdninové náladě nebylo na učení ani pomyšlení, neměla jsem ze svých výkonů zrovna nejlepší pocit. Santa Claus tu ale asi naděluje několikrát ročně, a tak jsem byla ze svých hodnocení příjemně překvapena. Perlička: jediný předmět, ve kterém jsem písemku poťala tak, že mi něco strženo být muselo, byl podroben systému "curva" (píše se to opravdu s "c" a znamená to křivka:-)), který funguje následovně: Jelikož písemku poťala celá třída a ke 100b maximu se nepřiblížil nikdo, byly všecky výsledky přebodovány tak, že jedinec, který písemku pokazil ze všech nejméně, obdržel 100b, druhý nejlepší 99b atd. Když jsem zjistila, že prvně jmenovaným jedincem jsem já a nad tímto principem se maličko pozastavila, bylo mi vysvětleno, ať se ničemu nedivím, že to je prostě Mexiko...:-) No mohli by se na VŠE inspirovat, co říkáte? Jen doufám, že tento týden přijede Santa Claus zase...

Vyústění situace: ve druhém parciále jsem ještě línější než v prvním, úlohy odflákávám, jsk se dá, a povinnou školní docházku z velké části vyplňuju surfováním po internetu. Postupem času totiž vyšlo najevo, že mexický 5 letý studijní program obsahuje asi tak to, co náš 3 letý bakalář, jen to holt Mexičanům všecko trochu dýl trvá...Totiž: i když je škola perfektně vybavená, systém výuky moderní se vší elektronickou oporou atd., profesoři i žáci jsou aktivní, motivovaní, velice se snaží, nemůžu se zbavit pocitu, že jsou ve všem poněkud neefektivní (nesmyslnými úkoly počínaje a neplodnými diskuzemi na hodinách konče). Na druhou stranu jsou všichni příjemně naladěni, evidentně je to takto baví, profesoři jsou vždy vstřícní a milí, prostě no problem:-) Tak mi jich je jen trošku líto, když si představím, kolika předměty se všemi úkoly, projekty a docházkami si musí projít, aby se dozvěděli stěží to, co druhák na VŠE ve financích podniku.

Ve volném čase, světe div se, pořád objíždím místní skalky. Začíná se mi to zdát neuvěřitelné, ale kromě naší domácí zóny jsem dosud žádnou neopakovala - zásoba oblastí v dosahu 2h z Querétara vystačí snad na celý semestr. A navíc: za 14 dní budou týdenní velikonoční prázdniny a mám slíbený výlet do nej mexické vícedélkové oblasti El Chico Potrero! Tak se těším jak malá:-) No ale abyste si nemysleli, že je to tu až takový lezecký ráj a že se vrátím strašně namakaná: jako všechno v Mexiku, ani lezecký výlet zde nemůže probíhat "normálně" (tj. evropsky). Na hodinu čistého lezení tu totiž připadá min. hodina čekání (na někoho, na něco nebo jen tak) či jiných prodlev typu: Sraz ve 13h ve škole, do 13:30 se pomalu scházejí účastníci a pak se zjistí, že vlastně nikdo nemá auto. Tak se čeká do 15:30, až se někdo z rodičů vrátí domů a zapůjčí své ratolesti vůz. Samozřejmě jedinou vystresovanou osobou jsem vždy já, ostatní jsou naprosto v klidu a v pohodě - no někdy se mi až zdá, že je to čekání přímo baví! No a pokud se už vydaří odjezd, je téměř pravidlem, že množství sedáků, lezeček, expresek či lan výrazně neodpovídá počtu účastníků (např. na 5 osob 3 lana, troje lezečky, dva sedáky a 25 expresek - ne, fakt si nevymýšlím, založeno na nejedné reálné události). No a nedej bože, když se v sobotu večer zavítá do báru. Po kombinaci tequily s colou, vodky a Jagermeistera nejeden macho odpadne a léčí se z opice až do dalšího odpoledne, zatímco zkušená evropanka, která zodpovědně ředila pivem, v 8 ráno vstává a pilně studuje futures a opce ku velkému údivu postupně se probouzejících mrtvol. Jsem na sebe opravdu pyšná:-) (Chudáci domorodci totiž ředili micheladami, což je "skoro" to stejné co pivo, až na to, že krom lahváče to obsahuje šťávu z manga, salsu připomínající worcesterovou omáčku a spoustu dalších neidentifikovatelných přísad, které by dle mého názoru zvedly žaludek i sebetrénovanějšímu alkoholikovi).

No a co dodat na závěr? Výtah z aktuálního cenového letáčku s hádankou nakonec:
benzin: 11 Kč/l
pomeranče: 7 Kč/kg
tuňák: 9 Kč/konzerva
tortilla: 1,50 Kč/ks
roztok na čočky: 100 Kč/400 ml
pánvička s "teflonovým" povrchem: 45 Kč/ks
značkové tričko Pepe Jeans: 400 Kč/ks
neznačkové slušivé tričko: 75 Kč/ks (avšak najít tu oblečení odpovídající tvaru a zejména délce mého těla je téměř nemožné:-()
poctivé capuccino ve školní kavárně: 12 Kč
tequila: 120 Kč/0,7 l
krabička značkových cigaret Marlboro: 45 Kč
hrst trávy: 80 Kč

No existuje samozřejmě i tovar méně výhodný:
čokoláda značky Kinder (jediná poživatelná zde): 40 Kč/ks
jablka: 45 Kč/kg
oběd ve školní jídelně: 60 Kč
vatové odličovací tampony: 40 Kč
brambory: 30 Kč/kg
letenky za 1Kč tu neprodávaj
pivo taky není tak levné jak u nás
a poživatelný chleba tu neexituje vůbec:-(

Česká studentka se ale samozřejmě snadno přizpůsobí každé situaci a nahrazuje statky z druhé kolonky těmi z první kolonky. Dvojice substitutů nechť si studenti ekonomie najdou sami (pro pokročilé: vězte, že koeficient křížové elasticity je výrazně vyšší než 1) a rodiče ať se je raději nesnaží hledat vůbec...:-)